Zdenek Konvalina

Zdenek Konvalina
Zdenek Konvalina (12. července 2012)
Narození	23. února 1979 (45 let) Brno
Alma mater	Taneční konzervatoř
Povolání	tanečník
Ocenění	Philip Morris Ballet Flower Award (1998)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Konvalina (* 23. února 1979 Brno^[1]) je český tanečník.

Kariéra

Narodil se v Brně jako jedno z dvojčat a vystudoval tamní taneční konzervatoř. Už tehdy dostal několik pozvání účinkovat v Národním divadle v Brně v baletech Labutí jezero, Don Quixote, Giselle nebo Romeo a Julie.^[2] Při studiích ho ovlivnila zkušenost s videonahrávkami Rudolfa Nurejeva a Michaila Baryšnikova.^[3] Po absolutoriu nastoupil do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde se během jediného roku stal sólistou. V roce 2001 absolvoval několik vystoupení na gala v Severní Americe, kam ho dostal kanadský choreograf Eddie Toussaint,^[3] a pod jeho vedením se zúčastnil i Mezinárodní baletní soutěže v Helsinkách, kde vyhrál kategorii dospělých tanečníků.^[4] Tím na sebe definitivně strhl pozornost i ze zahraničí.

Dostal nabídku nastoupit od tehdejšího šéfa Houstonského baletu Bena Stevensona jako první sólista a navzdory zdravotním potížím s kolenem zůstával pro Stevensona klíčovým tanečníkem.^[5] Zaujal i média, v roce 2002 recenzentka Chronu označila debut Zdenka Konvaliny a Sary Webbové v hlavních rolích Manon v choreografii Kennetha MacMillana za „senzační“^[6] a kritička Houston Press o jeho tančení v baletu Louskáček napsala, že má „nejkrásnější nohy, které byly na scéně v Houstonu vidět od doby, co Carlos Acosta odešel do Londýna“.^[7] V Houstonu pak Konvalina působil až do roku 2006. Se souborem se rozešel ve zlém, když obvinil šéfa souboru Stantona Welche z „nežádoucích sexuálních návrhů“. První interní šetření proběhla v roce 2005, po nichž Nadace Houstonského baletu Welchovu vinu odmítla, v roce 2006 pak prezident baletní nadace Jay Jones obvinění označil za nepodložená.^[8] Konvalina později tvrdil, že odchod z Houstonu chystal i bez ohledu na tyto události a uvažoval o návratu do Evropy.^[3]

Konvalina se ale stal prvním sólistou Kanadského národního baletu. I v Torontu byl Konvalina hvězdou, která vystupovala v premiérách, jako byly Racek, In the Night, Glass Pieces, Other Dances, Chroma nebo Ruské sezóny. V americké premiéře Alenky v říši divů Christophera Wheeldona tančil hlavní roli Jacka/Srdcového spodka.^[9] Maina Gielgudová, v jejíž inscenaci Giselle Konvalina v Houstonu tančil prince Albrechta, o něm v roce 2010 řekla: „Zdenek je skutečný danseur noble ve světě, kde byl tento pojem už téměř zapomenut.“^[10] V roce 2011 své angažmá v Kanadském národním baletu přerušil, ale zůstal hostujícím sólistou, a tak se např. vrátil v roce 2012, aby tančil ve Spící krasavici, Chromě a v Béjartově Písni potulného tovaryše.^[11]

V roce 2011 se stal prvním sólistou Anglického národního baletu, v té době spojeného se jménem primabaleriny Darii Klimentové. V jeho řadách vytvořil hlavní role např. v baletech Labutí jezero, Louskáček, Spící krasavice, Manon nebo Apollo. Za výkon v Apollovi obdržel prestižní Národní taneční cenu organizace kritiků Critics' Circle za vynikající mužský taneční výkon.^[12][13] V září 2014 oznámil svůj odchod s tím, že se chce zaměřit na další umělecké zájmy.^[12]

Jako host vystoupil Konvalina na mnoha dalších scénách včetně Prahy, Bratislavy, Tokia, Havany, Mnichova nebo Amsterodamu.^[12]

Styl

Za své vzory Konvalina označuje Baryšnikova a zejména Rudolfa Nurejeva. Upřednostňuje klasický balet, proto také zvolil angažmá v Kanadském národním baletu, když tam nastoupila jako umělecká ředitelka Karen Kainová, Nurejevova bývalá partnerka. K Nurejevovi byl přirovnáván už i během svého angažmá v Houstonu,^[3] Linda Howeová Becková z Montreal Gazette a Dance Magazine o něm napsala: „Je zvláštně podobný Nurejevovi. Má stejnou jevištní prezentaci, přesvědčivou, noblesní.“^[2] Vynikl také v neoklasických choreografiích George Balanchina, MacMillana nebo Fredericka Ashtona a dalších a zaujal i v ryze moderních dílech Kainové předchůdce v Torontu Jamese Kudelky či Williama Forsythea.^[2]

Nejoblíbenějšími Konvalinovými rolemi jsou Des Grieux v Manon, Kosťa v Rackovi Johna Neumeiera a Romeo.^[14]

Reference