Oxid hafničitý

Oxid hafničitý
Obecné
Systematický název	Oxid hafničitý
Anglický název	Hafnium(IV) oxide
Německý název	Hafnium(IV)-oxid
Sumární vzorec	HfO2
Vzhled	bílá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	12055-23-1
Vlastnosti
Molární hmotnost	210,49 g/mol
Teplota tání	2 758 °C
Teplota varu	5 400 °C
Hustota	9,68 g/cm³ (20 °C) 9,58 g/cm3 (30 °C)
Rozpustnost ve vodě	nerozpustný
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	rozpustný v roztoku fluorovodíku, v koncentrovaném roztoku kyseliny sírové a v koncentrovaných roztocích zásad nerozpustný v roztoku kyseliny. dusičné (ne)
Měrná magnetická susceptibilita	−1,374×10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová struktura	jednoklonná (α) krychlová (β)
Hrana krystalové mřížky	α-modifikace a= 511,56 pm b= 517,22 pm c= 529,48 pm β= 99°11´ β-modifikace a= 511,5 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−1 145 kJ/mol
Standardní molární entropie S°	59,35 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−1 089 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,286 JK−1g−1
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid hafničitý (chemický vzorec HfO₂) je oxid hafnia, které v něm má oxidační číslo IV. Je to bílý prášek nerozpustný ve vodě a kyselině dusičné HNO₃, rozpustný je naopak v kyselině fluorovodíkové HF, koncentrované kyselině sírové H₂SO₄ a v koncentrovaných roztocích zásad. Jde o jednu z nejběžnějších a nejstabilnějších forem hafnia, která je meziproduktem některých procesů na získání tohoto kovu.

Vzhledem ke své vysoké teplotě tání se používá na výrobu tavicích kelímků a termočlánků. V roce 2007 se dále objevily první unipolární tranzistory, jejichž řídicí elektroda je izolována pomocí oxidů hafnia místo typických oxidů křemíku. Výhodou je 4–6× vyšší relativní permitivita HfO₂ oproti SiO₂.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hafnium dioxide na anglické Wikipedii.

Literatura

• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.