Oxid hafničitý

Oxid hafničitý
Obecné
Systematický názevOxid hafničitý
Anglický názevHafnium(IV) oxide
Německý názevHafnium(IV)-oxid
Sumární vzorecHfO2
Vzhledbílá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS12055-23-1
Vlastnosti
Molární hmotnost210,49 g/mol
Teplota tání2 758 °C
Teplota varu5 400 °C
Hustota9,68 g/cm³ (20 °C)
9,58 g/cm3 (30 °C)
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v roztoku fluorovodíku, v koncentrovaném roztoku kyseliny sírové a v koncentrovaných roztocích zásad
nerozpustný v roztoku kyseliny. dusičné (ne)
Měrná magnetická susceptibilita−1,374×10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová strukturajednoklonná (α)
krychlová (β)
Hrana krystalové mřížkyα-modifikace
a= 511,56 pm
b= 517,22 pm
c= 529,48 pm
β= 99°11´
β-modifikace
a= 511,5 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−1 145 kJ/mol
Standardní molární entropie S°59,35 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−1 089 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,286 JK−1g−1
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid hafničitý (chemický vzorec HfO2) je oxid hafnia, které v něm má oxidační číslo IV. Je to bílý prášek nerozpustný ve vodě a kyselině dusičné HNO3, rozpustný je naopak v kyselině fluorovodíkové HF, koncentrované kyselině sírové H2SO4 a v koncentrovaných roztocích zásad. Jde o jednu z nejběžnějších a nejstabilnějších forem hafnia, která je meziproduktem některých procesů na získání tohoto kovu.

Vzhledem ke své vysoké teplotě tání se používá na výrobu tavicích kelímků a termočlánků. V roce 2007 se dále objevily první unipolární tranzistory, jejichž řídicí elektroda je izolována pomocí oxidů hafnia místo typických oxidů křemíku. Výhodou je 4–6× vyšší relativní permitivita HfO2 oproti SiO2.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hafnium dioxide na anglické Wikipedii.

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Oxidy s prvkem v oxidačním čísle IV.
Oxid americičitý (AmO2) • Oxid uhličitý (CO2) • Oxid ceričitý (CeO2) • Oxid chloričitý (ClO2) • Oxid chromičitý (CrO2) • Oxid dusičitý (NO2) • Oxid germaničitý (GeO2) • Oxid hafničitý (HfO2) • Oxid neptuničitý (NpO2) • Oxid olovičitý (PbO2) • Oxid manganičitý (MnO2) • Oxid molybdeničitý (MoO2) • Oxid osmičitý (OsO2) • Oxid platiničitý (PtO2) • Oxid plutoničitý (PuO2) • Oxid protaktiničitý (PaO2) • Oxid rheničitý (ReO2) • Oxid rutheničitý (RuO2) • Oxid seleničitý (SeO2) • Oxid křemičitý (SiO2) • Oxid siřičitý (SO2) • Oxid telluričitý (TeO2) • Oxid thoričitý (ThO2) • Oxid cíničitý (SnO2) • Oxid titaničitý (TiO2) • Oxid wolframičitý (WO2) • Oxid uraničitý (UO2) • Oxid vanadičitý (VO2) • Oxid zirkoničitý (ZrO2)