Obří viry

Schéma prvního objeveného obřího viru – mimiviru
Elektronová mikrofotografie viru Mimivirus s jasně viditelným vláknitým obalem
Náčrt viru Pithovirus sibericum
Srovnání velikosti megaklothoviru s dalšími obřími viry, bakterií Escherichia coli a virem HIV

Obří viry je obecné označení pro viry, které velikostí a často i počtem genů převyšují nejmenší bakterie. Jejich objev relativizoval dříve ostrou hranici mezi buněčným a nebuněčným světem.[1][2]

Většina obřích virů napadá měňavkovité prvoky rodu Acanthamoeba, jehož zástupci patří mezi tzv. volně žijící améby. (Vyvolávají např. keratokonjuktivitidu,[pozn. 1] často prostřednictvím umělých kontaktních čoček.)

Objev obřích virů

  • Jako první byl v roce 2003 objeven velký virus pojmenovaný později mimivirus,[pozn. 2] resp. Acanthamoeba polyphaga mimivirus, protože byl nalezen v měňavkovci Acanthamoeba polyphaga. Pojmenování mimivirus vzniklo z anglického „mimicking microbe virus“ (virus napodobující mikroby; mimi … mimikry). Byl nalezen v měňavkovci v chladicí věži v Bradfordu v Anglii. Má průměr kapsidy kolem 400 nm.[3][4]
  • V roce 2011 následoval objev dalšího velkého viru, nazvaného později Megavirus, resp. Megavirus chilensis, který však dosud není všeobecně uznaný.[5] Megavirus chilensis má kapsidu o průměru 440 nm, genom megaviru obsahuje 1 259 197 párů bází a 1120 proteinových genů.
  • V roce 2013 objevil tým vědců vedený manželi Claveriovými (Chantal Abergel a Jean-Michel Claverie) další velký virus, přičemž J.-M. Claverie se účastnil již prvního objevu v roce 2003. Nazván byl pandoravirus a vytvořen rod Pandoravirus. Vědci vylovili z mořského sedimentu v ústí řeky Tunquen na pobřeží Chile Pandoravirus salinus a z bahna sladkovodního jezera v Austrálii Pandoravirus dulcis. Pandoravirus salinus je větší, má v genomu 2,47 milionu párů bází a 2556 proteinových genů; menší P. dulcis má v genomu 1,9 milionu párů bází a 1502 proteinových genů. Pandoraviry jsou objekty kapkovitého tvaru o velikosti kolem 1 mikronu, takže jsou pozorovatelné v běžném optickém mikroskopu. Vědci rod pojmenovali podle Pandořiny skříňky, protože objev obřích virů podle nich vypustil do světa spoustu nových otázek o původu života.[4]
  • V roce 2014 byl objeven obří vir s oválnou kapsidou o délce 1,5 mikrometru a šířce 0,5 mikrometru, což odpovídá malým bakteriím. Nacházel se ve vzorcích sibiřského permafrostu více než 30 000 let starých. Byl pojmenován Pithovirus sibericum – rodové jméno odkazuje na velkou nádobu, pithos, ve které staří Řekové uchovávali víno, obilí aj. Pithovirus je sice o 50 % větší než pandoraviry, ale s překvapivě malým genomem o velikosti 600 000 bází. Je zatím největším známým virem.[1][6]

Poznámky

  1. ↑ Infekční keratokonjuktivitida je vysoce infekční zánět spojivky a rohovky. Hlavním příznakem onemocnění jsou červené oči, pocit cizího tělesa v očích a svědění. Šíří se především fyzickým kontaktem, rukama.
  2. ↑ Byl vytvořen rod Mimivirus.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Tvůrčí skupina popularizace vědy. Znovuoživení největšího viru všech dob. Český rozhlas [online]. 4. březen 2014 [cit. 2.9.2023]. Dostupné online. 
  2. ↑ LHOTSKÝ, Josef. Úvod do studia symbiotických interakcí mikroorganismů. Nový pohled na viry a bakterie.. Praha: Academia, 2015. 208 s. ISBN 978-80-200-2480-0. S. 48–51. 
  3. ↑ Bernard La Scola, Stéphane Audic, Catherine Robert, Liang Jungang, Xavier de Lamballerie, Michel Drancourt, Richard Birtles, Jean-Michel Claverie and Didier Raoult. A Giant Virus in Amoebae. Science. 28 Mar 2003, vol 299, no. 5615, s. 2033. doi: 10.1126/science.1081867
  4. ↑ a b MIHULKA, Stanislav. Mimiviry jsou out, teď vládnou pandoraviry!. OSEL [online]. 20.07.2013 [cit. 2.9.2023]. Dostupné online. 
  5. ↑ Mega beats Mimi for world's biggest virus. PhysOrg. October 10, 2011 [cit. 2. 9. 2023]. Dostupné z: https://phys.org/news/2011-10-mega-mimi-world-biggest-virus.html
  6. ↑ SIRUCEK, Stefan. Ancient Giant Virus Revived From Siberian Permafrost. National Geographic. March 3, 2014 [cit. 2. 9. 2023]. Dostupné z: https://www.nationalgeographic.com/culture/article/140303-giant-virus-permafrost-siberia-pithovirus-pandoravirus-science

Literatura

  • BARTHÉLÉMY, Roxane-Marie; FAURE, Eric and GOTO, Taichiro. Serendipitous Discovery in a Marine Invertebrate (Phylum Chaetognatha) of the Longest Giant Viruses Reported till Date. Virology: Current Research. 2019, vol. 3, no. 1, s. 1–13. ISSN 2736-657X. Dostupné také z: https://www.hilarispublisher.com/open-access/serendipitous-discovery-in-a-marine-invertebrate-phylum-chaetognatha-of-the-longest-giant-viruses-reported-to-date.pdf
  • DEFNE Arslan, Matthieu; SELTZER, Virginie; ABERGEL, Chantal and CLAVERIE, Jean-Michel. Distant Mimivirus relative with a larger genome highlights the fundamental features of Megaviridae. Proceedings of the National Academy of Sciences of the USA (Proc Natl Acad Sci USA). 2011 Oct 18, vol. 108, no. 42, s. 17486–17491.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.