Juha Sipilä
Juha Sipilä | |
---|---|
Juha Sipilä, 2015 | |
65. předseda vlády Finska | |
Ve funkci: 29. května 2015 – 6. června 2019 | |
Prezident | Sauli Niinistö |
Předchůdce | Alexander Stubb |
Nástupce | Antti Rinne |
60. předseda Parlamentu Finska | |
Ve funkci: 28. dubna 2015 – 28. května 2015 | |
Předchůdce | Eero Heinäluoma |
Nástupce | Maria Lohela |
Předseda Strany středu | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 9. června 2012 | |
Předchůdce | Mari Kiviniemiová |
Stranická příslušnost | |
Členství | Strana středu |
Rodné jméno | Juha Petri Sipilä |
Narození | 25. dubna 1961 (63 let) Veteli, Finsko Finsko |
Choť | Minna-Maaria Sipilä |
Děti | pět |
Příbuzní | Heikki Niskakangas (bratranec) |
Alma mater | Univerzita v Oulu |
Zaměstnání | politik |
Náboženství | luteránství |
Ocenění | Záslužný kříž válečných invalidů (2016) velkokříž Řádu bílé růže (2016) Medal for Military Merits (2017) |
Commons | Juha Sipilä |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Juha Petri Sipilä, výslovnost: [ˈjuhɑ ˈsipilæ]IPA, (* 25. dubna 1961 Veteli) je finský politik, předseda Strany středu a v letech 2015–2019 předseda vlády Finska, když v roli volebního lídra dovedl stranu k vítězství v dubnových parlamentních volbách 2015.
Profesní kariéra
Ve firmě Lauri Kuokkanen Ltd. pracoval jako manažer v oddělení vývoje výrobků. Od roku 1992 byl výkonným ředitelem společnosti Solitra Oy, jejímž většinovým vlastníkem se stal o dva roky později. Americké společnosti ADC Telecommunications ji odprodal v roce 1996.[1][2]
V roce 1998 založil vlastní firmu Fortel Invest Oy a mezi lety 2002–2005 působil jako výkonný ředitel Elektrobit Oyj.
Politika
Poslanec a předseda strany
Během studentských let pracoval na částečný úvazek pro Stranu středu. Do zvolení poslancem v parlamentních volbách 2011, počtem 5 543 hlasů, neměl žádnou politickou praxi.[3][4] Předsedou finského parlamentu se stal 28. dubna 2015 na jednoměsíční – povolební – období.
V dubnu 2012 oznámil úmysl kandidovat na předsedu strany, kterým se stal na volebním kongresu 9. června téhož roku. Ve druhém kole porazil Tuoma Puumalu poměrem 1251–872 hlasů delegátů.
Předseda vlády
Z pozice lídra vedl stranu do dubnových parlamentních voleb 2015, v nichž si Strana středu polepšila o 14 křesel s celkovým ziskem 40 mandátů. Výsledek znamenal volební vítězství. Sipilä obdržel 30 758 hlasů, nejvyšší počet ze všech kandidujících.[5] Následně se ujal rozhovorů o sestavení nové vlády.[6]
Prezident republiky Sauli Niinistö jmenoval jím vedený centropravicový kabinet 29. května 2015, na němž participovaly tři koaliční subjekty.[7][8] Strana středu obsadila šest křesel a Praví Finové i Národní koaliční strana získaly po čtyřech ministerstvech.[7][8] Pravicoví populisté Praví Finové tak poprvé v historii usedli do vlády.[9] Ve 200členném jednokomorovém parlamentu koalice disponovala většinou 124 křesel.
Osobní život
Narodil se roku 1961 v obci Veteli, ležící v provincii Střední Pohjanmaa. V roce 1980 složil maturitu (ylioppilastutkinto). O šest let později získal inženýrský titul na Univerzitě v Oulu.
Do manželství s Minnou-Maariou Sipiläovou se narodilo pět dětí. Nejmladší syn Tuomo Sipilä (nar. 1993) zemřel 18. února 2015 na pooperační komplikace. V důsledku úmrtí přerušil Sipilä kampaň před nadcházejícími dubnovými parlamentními volbami.[10]
V soukromém životě jezdí v automobilech na dřevoplyn.[4] Tato preference vyústila do založení společnosti Volter Oy na výrobu dřevoplynu z dřevěné štěpky, spalovaného v kogenerační jednotce.[11][12]
Řadí se ke členům laestadianismu na obrodu luteránství, ačkoli se sám za laestadiana nepovažuje.[13]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juha Sipilä na anglické Wikipedii.
- ↑ Yritysuutiset8.1.2004[nedostupný zdroj]
- ↑ Yrityskaupan hyväksyminen; Remec, Inc. / ADC Mersum Oy 26.10.2001
- ↑ Juha Sipilä Archivováno 28. 2. 2014 na Wayback Machine. accessed 9 June 2012
- ↑ a b Miska Rantanen. PROFILE: Juha Sipilä [online]. Helsingin Sanomat, 2012 [cit. 2012-06-28]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Valitut ehdokkaat Koko maa [online]. Ministry of Justice, 22 April 2015 [cit. 2015-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-01. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Kolmen ässän humppa – seuraa hallitusohjelmavääntöä Smolnassa hetki hetkeltä [online]. Yle, 8 May 2015 [cit. 2015-05-09]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ a b Sipilä’s Government appointed [online]. the Finnish Government, 29 May 2015 [cit. 2015-05-29]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ a b President appoints new cabinet [online]. Yle, 29 May 2015 [cit. 2015-05-29]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Sipilä opts for right-leaning government Retrieved on 10 May 2015
- ↑ Juha Sipilä steps back from election campaign after son dies [online]. Yle, 19 February 2015 [cit. 2015-02-19]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Archivovaná kopie. volter.fi [online]. [cit. 2015-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-21.
- ↑ http://yle.fi/uutiset/kempeleen_ekokortteli_pyrkii_energiaomavaraisuuteen/5888863
- ↑ http://www.kaleva.fi/uutiset/oulu/sipila-linjasi-suhdettaan-lestadiolaisuuteen/594972/ Sanomalehti Kaleva: Sipilä linjasi suhdettaan lestadiolaisuuteen 30 May 2012 (accessed 2 June 2015). (finsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Juha Sipilä na Wikimedia Commons
Premiéři Finska | |||
---|---|---|---|
Pehr Evind Svinhufvud (1917–1918) • Juho Kusti Paasikivi (1918) • Lauri Ingman (1918–1919) • Kaarlo Castrén (1919) • Juho Vennola (1919–1920) • Rafael Erich (1920–1921) • Juho Vennola (1921–1922) • Aimo Cajander (1922) • Kyösti Kallio (1922–1924) • Aimo Cajander (1924) • Lauri Ingman (1924–1925) • Antti Tulenheimo (1925) • Kyösti Kallio (1925–1926) • Väinö Tanner (1926–1927) • Juho Sunila (1927–1928) • Oskari Mantere (1928–1929) • Kyösti Kallio (1929–1930) • Pehr Evind Svinhufvud (1930–1931) • Juho Sunila (1931–1932) • Toivo Mikael Kivimäki (1932–1936) • Kyösti Kallio (1936–1937) • Aimo Cajander (1937–1939) • Risto Ryti (1939–1940) • Johan Wilhelm Rangell (1941–1943) • Edwin Linkomies (1943–1944) • Antti Hackzell (1944) • Urho Castrén (1944) • Juho Kusti Paasikivi (1944–1946) • Mauno Pekkala (1946–1948) • Karl-August Fagerholm (1948–1950) • Urho Kaleva Kekkonen (1950–1953) • Sakari Tuomioja (1953–1954) • Ralf Törngren (1954) • Urho Kaleva Kekkonen (1954–1956) • Karl-August Fagerholm (1956–1957) • Vieno Johannes Sukselainen (1957) • Rainer von Fieandt (1957–1958) • Reino Kuuskoski (1958) • Karl-August Fagerholm (1958–1959) • Vieno Johannes Sukselainen (1959–1961) • Martti Miettunen (1961–1962) • Ahti Karjalainen (1962–1963) • Reino Ragnar Lehto (1963–1964) • Johannes Virolainen (1964–1966) • Rafael Paasio (1966–1968) • Mauno Koivisto (1968–1970) • Teuvo Aura (1970) • Ahti Karjalainen (1970–1971) • Teuvo Aura (1971–1972) • Rafael Paasio (1972) • Kalevi Sorsa (1972–1975) • Keijo Liinamaa (1975) • Martti Miettunen (1975–1977) • Kalevi Sorsa (1977–1979) • Mauno Koivisto (1979–1982) • Kalevi Sorsa (1982–1987) • Harri Holkeri (1987–1991) • Esko Aho (1991–1995) • Paavo Lipponen (1995–2003) • Anneli Jäätteenmäkiová (2003) • Matti Vanhanen (2003–2010) • Mari Kiviniemiová (2010–2011) • Jyrki Katainen (2011–2014) • Alexander Stubb (2014–2015) • Juha Sipilä (2015–2019) • Antti Rinne (2019) • Sanna Marinová (2019–2023) • Petteri Orpo (od 2023) |