Jao Wen-jüan

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: reference k tvrzením

Jao Wen-jüan
Narození	11. prosince 1931 Ču-ťi
Úmrtí	23. prosince 2005 (ve věku 74 let) Šanghaj
Příčina úmrtí	diabetes mellitus
Povolání	politik a literární kritik
Politická strana	Komunistická strana Číny (1948–1977)
Funkce	člen politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1969–1977) poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jao Wen-jüan (čínsky pchin-jinem Yáo Wényuán, znaky 姚文元; 12. ledna 1931, Ču-i, Če-ťiang – 23. prosince 2005, Šanghaj) byl čínský literární kritik, spisovatel a nejdéle žijící člen skupiny Gangu čtyř.

Životopis

Jao Wen-jüan se narodil 12. ledna 1931 v Ču-i. Jeho otec byl Jao Pcheng-c', který byl šanghajský literární radikál a člen komunistické strany. Jao Wen-jüan následoval svého otce a v roce 1948 také vstoupil do komunistické strany^[1]

V roce 1954 nastala první velká šance, kdy se Jao Wen-jüan proslavil. Chu Feng vyzval Mao Ce-tunga k větší kulturní svobodě, což se Maovi nelíbilo a Chu Feng byl odsouzen jako kontrarevolucionář. Jao Wen-jüan okamžitě napsal anti-Chu kritiku. Díky této kritice si ho všiml Čang Čchun-čchiao a editor Šanghajských stranických novin.^[2]

Během Kampaně sta květů Jao Wen-jüan napsal další kritiku tentokrát na Jao Süe-jina. Tato kritika zaujala samotného Mao Ce-tunga. Byl vybrán, aby zastupoval Šanghaj na propagandistické konferenci v Pekingu. Jao Wen-jüan byl označovaný za literární hvězdu a byl povýšen na vedoucí pozici v propagandistickém oddělení strany v Šanghaji. Získal také členství v anti-pravicové vedoucí skupině, která se zaměřovala na intelektuály. V době Kulturní revoluce se stal hlavou propagandy města, a proto se přestěhoval do Pekingu.^[2]

V roce 1966 na zasedání stálého výboru politbyra ÚV KS Číny, Mao Ce-tung požadoval kritiku na Wu Chanovo drama. Toto drama bylo bráno jako alegorie vztahu Mao Ce-tunga k Pcheng Te-chuajovi, tak jako císař odvolal Chaj Žueje, Mao Ce-tung odvolal Pcheng Te-chuaje. Proto Jao Wen-jüan v roce 1966 napsal útok na hru „Chaj Žuej opouští úřad“. Článek vyšel v šanghajských novinách Wen Chuej-pao. Tato hra byla označena jako antirevoluční a v rozporu s Maovými myšlenkami. Wu Chan se stal obětí Kulturní revoluce. Po napsání této kritiky se Jao Wen-jüan stal členem radikální komunistické skupiny Gangu čtyř, společně s Ťiang Čching, která byla třetí manželka Mao Ce-tunga, Čang Čchun-čchienem a Wang Chung-wenem^[3]

Jao Wen-jüan se společně se skupinou radikálních spisovatelů scházel v zahradě Lilac Garden v Šanghaji, kde napsal slavnou kritiku na Wu Chanovo dílo. Díky sepsání této kritiky byl Jao Wen-jüan brzy povýšen do skupiny Kulturní revoluce.

V dubnu 1969 se Jao Wen-jüan stal členem ÚV KS Číny a pracoval na oddělení propagandy. V roce 1975 byl společně s Ťiang Čching a Čang Čchun-čchienem pověřen Mao Ce-tungem, aby vypracovali materiál, který by byl v duchu marxismu-leninismu o diktatuře proletariátu a dal by se aplikovat na konkrétní čínské poměry.^[4]

V roce 1976 umřel Mao Ce-tung a tento rok je považován za konec Kulturní revoluce. Když Kulturní revoluce skončila, členové Gangu čtyř byli v Šanghaji zatčeni a podrobeni veřejným soudním procesům a byli odsouzeni k dlouhým trestům odnětí svobody z důvodu pronásledování stovky lidí a vystavování země násilí. Po 20 letech v roce 1996 byl Jao Wen-jüan propuštěn z vězení, které se nacházelo nedaleko Pekingu. Přestěhoval se do Šanghaje odkud se musel dále přestěhovat do Kchun-šanu v provincii Ťiang-su, kde napsal svoji knihu „Úvahy a vzpomínání“.^[2]

Bývalý šanghajský novinář a propagandista zemřel 23. prosince 2005 v Šanghaji.

Člen Gangu čtyř

V posledních letech Maova života se Gang čtyř společně s Jao Wen-jüanem získal kontrolu nad mnoha hlavními vládnoucími funkcemi.

Není známé, jak moc Gang čtyř zasahoval do politiky a jak moc velkou roli hrál při rozhodování týkající se Kulturní revoluce, nebo do jaké míry plnil pouze rozkazy Mao Ce-tunga. Boje však vyvolaly nepokoje mezi reformistickou skupinou a Gangem čtyř.

Po smrti Mao Ce-tunga v roce 1976 se Gang čtyř snažil převzít moc. Nakonec se to nepodařilo ani jednomu z jeho členů. Mao Ce-tunga nahradil Chua Kuo-feng, který veřejně odsoudil excesy Kulturní revoluce a nařídil zatčení členů Gangu čtyř.

Oficiální tisk tvrdil, že se Mao Ce-tung v posledním roce svého života postavil proti Gangu čtyř, což vyvolalo kritiku této skupiny, jejíž hlavní stoupenci byli zatčeni. V roce 1981 proběhl soud Gangu čtyř, kde jeho členové byli odsouzeni za zradu a jiné zločiny proti čínskému státu, smrt 34 375 lidí v průběhu Kulturní revoluce a pronásledování tři čtvrtě milionu nevinných lidí. Jao Wen-jüan společně s Wang Chung-wenem se přiznali ke všem zločinům, zatímco Čang Čchun-čchiao a Ťiang Čching prohlašovali svoji nevinnost.

Jao Wen-jüan dostal nejmírnější trest ze všech členů Gangu čtyř, a to dvacet let vězení. V roce 1996 byl z vězení propuštěn.^[5]

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jao Wen-jüan na Wikimedia Commons

Reference

Člen vedení Komunistické strany Číny

9. politbyro ÚV KS Číny (duben 1969 – srpen 1973) členové politbyra stálý výbor Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV; zemřel v září 1971) • Čou En-laj • Čchen Po-ta (do září 1970) • Kchang Šeng Jie Čchün (zemřela v září 1971) • Jie Ťien-jing • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching • Ču Te • Sü Š’-jou • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Li Cuo-pcheng (zatčen v září 1971) • Wu Fa-sien (zatčen v září 1971) • Čang Čchun-čchiao • Čchiou Chuej-cuo (zatčen v září 1971) • Jao Wen-jüan • Chuang Jung-šeng (zatčen v září 1971) • Tung Pi-wu • Sie Fu-č’ (zemřel v březnu 1972) kandidáti politbyra Ťi Teng-kchuej • Li Süe-feng (do ledna 1971) • Li Te-šeng • Wang Tung-sing 8. politbyro ← • → 10. politbyro 10. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1973 – srpen 1977) členové politbyra stálý výbor Mao Ce-tung (předseda ÚV; zemřel v říjnu 1976) • Čou En-laj (místopředseda ÚV; zemřel v lednu 1976) • Wang Chung-wen (místopředseda ÚV; zatčen v říjnu 1976) • Kchang Šeng (místopředseda ÚV; zemřel v prosinci 1975) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Li Te-šeng (místopředseda ÚV a člen stálého výboru do ledna 1975) • Ču Te (zemřel v červenci 1976) • Čang Čchun-čchiao (zatčen v říjnu 1976) • Tung Pi-wu (zemřel v dubnu 1975) od ledna 1975 i Teng Siao-pching (místopředseda ÚV; odvolán v dubnu 1976, opět člen stálého výboru a místopředseda ÚV od července 1977) od dubna 1976 i Chua Kuo-feng (místopředseda ÚV, od října 1976 předseda ÚV) Wej Kuo-čching • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching (zatčena v říjnu 1976) • Sü Š’-jou • Chua Kuo-feng (od dubna 1976 člen stálého výboru) • Ťi Teng-kchuej • Wu Te • Wang Tung-sing • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Jao Wen-jüan (zatčen v říjnu 1976) od prosince 1973 i Teng Siao-pching (od ledna 1975 člen stálého výboru) od ledna 1975 i Li Te-šeng (do ledna 1975 místopředseda ÚV a člen stálého výboru) kandidáti politbyra Wu Kuej-sien • Su Čen-chua • Ni Č’-fu • Saifuddin Azizi 9. politbyro ← • → 11. politbyro Vedoucí ideologové Komunistické strany Číny ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace předsedové Ting Kuan-ken (1997–2002) • Li Čchang-čchun (2002–2012) • Liou Jün-šan (2012–2017) • Wang Chu-ning (2017–2022) • Cchaj Čchi (2022– ) místopředsedové Li Tchie-jing (1997–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Čchen Č’-li (2002–2007) • Liou Jen-tung (2007–2017) • Liou Čchi (2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Kuo Ťin-lung (2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Sun Čchun-lan (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– ) ústřední vedoucí skupina pro organizaci a propagandu (1970–1975) ústřední skupina pro propagandu (1966–1977) ústřední vedoucí skupina pro propagandu a ideologii (1982– ) vedoucí Kchang Šeng (1970–1975) Čchen Po-ta (1966–1970) • Jao Wen-jüan (1970–1976) • Keng Piao (1976–1977) Chu Čchiao-mu (1982–1987) • Chu Čchi-li (1987–1989) • Li Žuej-chuan (1989–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002); od roku 1997 spojeno s úřadem předsedy ústřední komise pro řízení výstavby duchovní civilizace vedoucí oddělení propagandy ÚV KS Číny Li Ta (1921–1922) • Cchaj Che-sen (1922–1923) • Luo Čang-lung (1924–1925) • Pcheng Šu-č’ (1925–1927) • Cchaj Che-sen (1927) • Luo Čchi-jüan (1927–1928) • Cchaj Che-sen (1928) • Li Li-san (1928–1930) • Šen Ce-min (1931) • Čang Wen-tchien (1931–1934) • Wu Liang-pching (1935–1937) • Čang Wen-tchien (1937–1942) • Lu Ting-i (1943–1952) • Si Čung-sün (1953–1954) • Lu Ting-i (1954–1966) • Tchao Ču (1966–1967) • Wang Li (1967–1968) • Čang Pching-chua (1977–1978) • Chu Jao-pang (1978–1980) • Wang Žen-čung (1980–1982) • Teng Li-čchün (1982–1985) • Ču Chou-ce (1985–1987) • Wang Žen-č’ (1987–1992) • Ting Kuan-ken (1992–2002) • Liou Jün-šan (2002–2012) • Liou Čchi-pao (2012–2017) • Chuang Kchun-ming (2017–2022) • Li Šu-lej (2022– )