Éric Zemmour

Éric Zemmour
Éric Zemmour (2022)
Rodné jméno	Éric Justin Léon Zemmour
Narození	31. srpna 1958 (65 let) Montreuil (Seine-Saint-Denis)
Povolání	spisovatel, editorial columnist, novinář, sloupkař, komentátor, aktivista a politik
Stát	Francie Francie
Alma mater	Pařížský institut politických věd (do 1979) École Yabné
Témata	žurnalistika, politika a literatura
Významná díla	Balladur, immobile à grands pas; Petit frère (román); Le suicide français (neoficiálně Francouzská sebevražda)
Ocenění	Prix du livre incorrect (2010) Prix Richelieu (2011) Prix Combourg-Chateaubriand (2015)
Politická příslušnost	Reconquête
Manžel(ka)	Mylène Chichportich (od Desetiletí od 1980)
Partner(ka)	Sarah Knafo
Děti	Hugo Zemmour
Rodiče	Roger Zemmour a Lucette Lévy
Podpis
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Éric Zemmour ([eʁik zemuʁ]; * 31. srpen 1958, Montreuil) je francouzský novinář a spisovatel. Je znám pro své krajně pravicové názory^[1] i ostrou kritiku islámu.^[2][3]

Život a dílo

Narodil se do rodiny berberských židů, kteří se přistěhovali do Francie z Alžírska.^[4]

Média o něm spekulovala jako o možném kandidátovi francouzských prezidentských voleb v roce 2022;^[5] v některých průzkumech veřejného mínění předběhl šéfku Národního sdružení (RN) Marine Le Penovou. Dne 30. listopadu 2021 oznámil, že bude kandidovat na prezidenta Francie.^[6] Po opadající podpoře v průzkumech na přelomu roku 2021 a 2022 začínal v únoru opět posilovat. Tento trend se zlomil po ruské invazi na Ukrajinu 24. února. Zemmoura, podobně jako Le Penovou, poškodil jejich předchozí pozitivní vztah k Vladimiru Putinovi a současnému prezidentu Macronovi naopak pomohl jeho státnický postoj.^[7][8]

Profesor marketingu David Dubois se domnívá, že se Zemmour zaměřuje na atraktivní témata (migrace a kriminalita) a pojímá je tak, aby virálně (s razancí laviny, na internetu i sociálních sítích) šířila jeho názory; sám sebe pak Zemmour prezentuje jako »obránce tradiční Francie«. Velkou popularitu si získal mezi mladými; na setkáních s veřejností (oficiálně jde o »turné k prezentaci nové knihy«) stojí u pódia mladí lidé v tričkách s nápisem »Génération Z«, takto názvem skupiny mladých dobrovolníků, podporujících Zemmoura.^[1]

Islám ve Francii

Jeho jméno bylo dáváno např. britským deníkem The Daily Telegraph do souvislosti s literáty Michelem Houellebecqem a jeho románem Soumission [sumisjɔ̃], či kritikem Renaudem Camusem, kteří taktéž tvrdí, že francouzská národní identita byla nevratně zničena masovým přistěhovalectvím a zdejším nárůstem islámu.^[9]

Ve své knize Le suicide français (Francouzská sebevražda) hovoří o tom, že za problémy Francouzů mohou převážně imigranti.^[10]

Citát

O boji s islámem sarkasticky uvedl:^[11][12]

„Chceme-li prý teroristy zasáhnout, je nutno bombardovat bruselský Molenbeek a ne Rakku v daleké Sýrii.“

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Éric Zemmour na Wikimedia Commons
• Osoba Éric Zemmour ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Éric Zemmour

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.